Historie Týnce a okolí

Geologická historie Týnce

Město Týnec nad Labem leží v nejsevernějším cípu Železných hor. Z pohledu geologů je podloží Týnce neobvyklým přírodním úkazem a je záhadou, proč řeka Labe neobešla tvrdou rulu Železných hor a nevyhloubila si své koryto v měkké opuce kolem Krakovan a Bělušic. Naopak si Labe vytvořilo v rule průrvu, která bývá také někdy nazývána Železnou branou.

Existuje teoretické vysvětlení, že se tak stalo během pochodů v období druhohor a třetihor, kdy do našeho prostoru zasahovala dvě křídová moře. Severočeské křídové moře zasahovalo svým zálivem mezi Kolínem a Týncem až k Čáslavi. Z druhé strany Železných hor probíhaly břehy křídového moře, tvořeného pardubickou pánví, od Poličky přes Chrást, Heřmanův Městec, Zdechovice a Telčice k Týnci, který stojí na posledním výběžku algonkiální břidlice a ruly. V dobách třetihorních pardubická pánev celá poklesla a vytvořila velké jezero. Jeho odtok byl právě mezi Kojicemi a Týncem přes vybíhající hřbet Železných hor.

Když pak z druhé strany silně poklesla i nymburská pánev, odtok jezera se změnil v mohutný vodopád, který vymílal koryto řeky až po jeho nynější podobu do roku 1750.

Image 0 -
Image 1 -

Na první fotografii vidíte mapu z roku 1840, která nám ukazuje původní koryto Labe. Na druhé pak mapu Železných hor.


Historie osídlení Týnce

Strategicky výhodná poloha na posledním výběžku Železných hor, obklopeném řekou Labe, vedla k osídlení místa dnešního města již velmi dávno. Vlastní název „Týnec“ je odvozený od starého slovanského slova „týn“, které znamená plot nebo ohradu, případně od slovesa „týniti“, které znamená roubit nebo stavět z dřevěných klád.

Poloha Týnce (dříve zvaného Tejnice, dodnes se tak městu lidově říká) u brodu přes Labe vedla již v pradávných dobách k osídlení. V oblasti kopce Kolo (kopec byl dříve ostrovem) tu bylo buď laténské hradiště, nebo oppidum. Další nálezy byly objeveny v prostoru Lžovic, Sváravy a kopce Šibeník. V 10. století zde vzniklo Charvatské, později Slavníkovské hradiště. Po vyvraždění tohoto rodu v Libici (28.září roku 995) přešel Týnec do majetku Vršovců.

První osadu lze datovat podle nálezů keramiky do 10. století. Byla v prostoru dnešního školního hřiště, kostela a fary, založili ji Slavníkovci, později ji ovládali Vršovci i Přemyslovci (připadla k hradu Oldříš knížete Oldřicha). Dle názvu se dá usuzovat, že již tato první osada měla dřevěné ohrazení.

Historie města Týnce

První písemná zpráva o Týnci nad Labem, tehdy „Ttejnice nad vršky“ je v Kosmově kronice z roku 1110. Líčí zde setkání pražského knížete Vladislava se svým bratrem, olomouckým knížetem Otou Černým dne 1. května 1110. Kosmas se tohoto setkání osobně účastnil. Další zmínka je z roku 1167, kdy Vladislav II. (1140 – 1172) dává město klášteru v Litomyšli. V roce 1183 daroval Týnec kníže Bedřich klášteru johanitů a v roce 1185 ho osvobodil od poplatků. Na konci 13. století patřil Týnec Jaroslavovi z Choltic, který ho v roce 1306 spolu s druhým labským břehem (Vinařicemi) a dvěma labskými ostrovy prodal Hodkovi z Týnce. Přes Jaroslava z Týnce a zřejmě jeho syna Jaroslava z Choltic, oba z rodu Benešoviců, se Týnec nad Labem dostal ve 14. století do majetku cisterciáckého kláštera v Sedleci.

Tehdy se Týnec uvádí jako „civitas“, tedy město s rychtářem. Na začátku 14. století přešel Týnec do majetku cisterciáckého kláštera v Sedlci. Ten tu od roku 1339 začal postupně stavět klášter pro mnichy a jeptišky, dále mlýny a hospodu u přívozu pro poutníky,horníky a kupce cestující po trstenické cestě a dále z Chlumce, Nového Bydžova a Hradce Králové do Kutné Hory.

Po husitských válkách (1421-1434), v nichž byl sedlecký klášter Hynkem Krušinou z Lichtenburka vypálen, se stal majitelem Týnce v roce 1436 Vaněk z Miletínka, ten tu vyzdvihl tvrz zvanou "Hrad".

Pak se v jeho držení vystřídali další majitelé, až se nakonec jeho majitelem stal Vilém z Perštejna, kterému ho postoupil král Vladislav II. dne 27. února 1502. Tím začalo pro město hospodářsky velmi významné pernštejnské období. V urbáři je uváděn jako městečko Taynecz, které bylo panstvím.

Přes Labe byl postaven první dřevěný most 1550 (u kterého postavil dům pro celného, později zvaný „královská celna“ – dnes č.p. 92), založen byl pivovar a v okolí města vzniklo několik rybníků. V roce 1560 (21. března) koupil panství arcikníže Maxmilián z rodu Habsburků, pozdější český král, císař Rudolf II v roce 1600 Týnec povýšil na královské komorní město se znakem (v modrém poli most přes řeku a čtyřhranná věž s cimbuřím), právem jednoho týdenního trhu a dvou, od roku 1616 dokonce tří, trhů výročních.

Image 0 -

Ve znaku Týnce je zdůrazněna jeho strategická poloha, jako přechodového hájeného místa přes Labe. Znak města tvoří modro-zeleně dělený štít, dole s šikmým stříbrným břevnem, vpravo s natočenou stříbrnou kvádrovanou věží na šikmo rozšířeném soklu s černou branou a s červenou stanovou střechou se zlatou makovicí; mezi branou a levým okrajem štítu je dřevěný příhradový most na třech podpěrách přirozené barvy.


V letech 1618-1648 proběhla třicetiletá válka a město tím velmi trpělo. Začalo to Stavovským povstáním proti absolutismu a náboženské netoleranci habsburské vlády zahájené pražskou defenestrací (vyhození dvou místodržících z okna dvorské kanceláře pražského hradu 23. května 1618). Po počátečních úspěších a řadě bitev a manévrů bylo však Stavovské povstání potlačeno Ferdinandem II. a katolickou Ligou v bitvě na Bílé hoře u Prahy 8. listopadu 1620. Následovalo pak obsazením množství měst a útěkem samotného krále Fridricha Falckého (1619-1620) ze země, (toho si stavy zvolily za krále). Hlavní příčinou snadné porážky stavů byla jejich nejednotnost, nepříliš koncepční politika a neochota financovat armádu; špatně placená stavovská vojska nekladla na Bílé hoře větší odpor, přestože síly byly prakticky vyrovnány. Důsledky bělohorské porážky vedly v českých zemích k rychlému postupu rekatolizace a vytlačení stavů z vysokého politického dění – prakticky veškerá moc byla soustředěna do rukou panovníka, podporovaného katolickou církví. Zastavily se veškeré reformy, omezil se obchod a zemi sužovala bída.

V průběhu třicetileté války město Týden vyplenila cizí vojska, v roce 1634 Týnec vyplenili Sasové a v roce 1639 a 1643 Švédové. Tyto nájezdy zdecimovaly jak město, tak její obyvatele.

První škola vznikla v Týnci nad Labem v roce 1649 a to byl velký pokrok na tehdejší krutou dobu.

Od roku 1741 ve městě a jeho okolí sídlila pruská posádka, ta čítala až 80 000 vojáků. Velitel pruského vojska, princ Karel Lotrinský bydlel v dnešním domě č.p. 86. V roce 1742 se u města odehrála jedna bitva, při níž byl zničen dřevěný pernštejnský most přes Labe.

V roce 1742 prohrála Marie Terezie válku s pruským Fridrichem II. a ztratila tak Kladsko, Dolní i Horní Slezsko. Součástí Horního Slezska / Oberslezien/ je i Hlučínsko. Po skončení prusko – rakouské války nastává období obnovy a rozmachu měst v Čechách, i město Týnec se opět stává střediskem obchodu a řemeslníků. Dalším dvorským dekretem z 11. listopadu 1750 byl při každém výročním trhu dovolen i trh na přízi a trh dobytčí. Ten Týnec proslavil v širokém okolí.

Dne 18. června 1757 se u Kolína odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev evropských dějin z politicko-vojenského hlediska. Byl to byl první a rozhodující úder expanzivním snahám Fridricha II. Pruského, který měl obležením Prahy na dosah vítězství v později tzv. sedmileté válce, během níž chtěl k Prusku připojit hospodářsky silné české země. Po vojenské stránce je bitva u Kolína jako jedna z klasických ukázek lineární taktiky zařazena mezi nejznámější akce evropských vojenských dějin.Pruský král Fridrich II. se rozhodl k další válce proti uherské císařovně Marii Terezii, přestože zahraničně-politická situace nebyla zrovna příznivá, která nakonec trvala sedm let od roku 1756 do roku 1763 (proto se nazývá „sedmiletá“). Po prohrané bitvě u Kolína byl Fridrich II. Pruský nucen vzdát se svých cílů na připojení českých zemí k Prusku a Čechy opustit. Od té doby pak následovala řada jeho porážek, která později vyvrcholila obsazením Berlína ruskými vojsky.

V roce 1770 získal Týnec na velkém významu, protože zde byla zřízena poštovní stanice pro přepřahání koní na poštovním spojení Hradec Králové – Čáslav.

V roce 1785 vznikla v Týnci první manufaktura Dobrovských, která spřádala vlnu pro c. k. továrnu na vlněné zboží v Linci, zaměstnávající 40 lidí; manufaktura zanikla po roce 1850. Kromě manufaktury tu existovaly, dva mlýny a koželužna Harrerových a později továrna na lakované usně, jediná v Rakousku - Uhersku.

V roce 1786 tu vznikla V Praze na Průmyslové výstavě 1891 obdržela zlatou medaili. V roce 1864 založili bratří Pernerové strojírenskou továrnu.

Od roku 1790 se město nazývá německy Elbe Teinitz, ale v roce 1837 byl poněmčený původní název města změněn na český název Labská Tejnice.

V roce 1803 se do Týnce přistěhoval baron Michael Melas (nositel řádu Marie Terezie, c. k. generál jízdy a držitel c. k. 6 pluku dragounů, Napoleonův soupeř z bitvy u Marenga) se svou chotí Josefinou; oba jsou pochováni v hrobce u kostela.

V roce 1839 byla vybudována nová silnice z Týnce do Chlumce nad Cidlinou a 20. srpna 1845 byla zprovozněna zastávka na železniční trati Olomouc – Praha (trať projektoval Jan Perner, synovec týneckého mlynáře).

V roce 1845 – 47 byl vystavěn nový dřevěný most, který město spojil s Vinařicemi a železniční zastávkou. Dne 25. září 1862 se v Týnci zastavil císař František Josef I. a setkal se zde s krajským hejtmanem z Kolína.

Za prusko – rakouské války 1863-1867 se u Hradce Králové 3. července 1866 v 7 hodin ráno odehrála krvavá bitva, v níž se střetlo více než 400.000 mužů. Výsledek bitvy u Hradce Králové (Prusy nazývané u Sadové) byl naprosto strašlivý: Prusové odepsali ze stavu 9.172 mužů, Rakušané a Sasové celkem 44.313! Jde o souhrnná čísla, mrtvých, raněných, pohřešovaných a zajatých. Mimo to ztratily obě strany asi 11.000 koní…

Image 0 -

Sama vítězná pruská armáda neměla po bitvě dostatek sil na účinné pronásledování protivníka a význam vítězství si pruská generalita v čele s králem Vilémem, který se bitvy rovněž zúčastnil, uvědomila až v následujících dnech.


Trojúhelníkovitý půdorys města nasvědčuje přirozenému vývoji sídla, danému tvarem a polohou ostrožny a také směrem prastarých cest, které směřovaly k brodu, a scházely se v prostoru dnešního náměstí. Historické jádro města bylo v roce 2003 prohlášeno městskou památkovou zónou. Vedle nové školy, u kostela a hrobky generála Melase, je krásná vyhlídka na Kunětickou horu a Železné hory. U pomníku u staré školy „Na stráni“ je zase krásná vyhlídka na Vinařice a do Čáslavské kotliny, dále do labské nížiny ke Kolínu, vidět je krásně hora Kaňk u kutné Hory. Součástí města Týnec nad Labem jsou obce Vinařice a Lžovice, katastrální výměra činí 15,69 km² a v roce 2005 zde žilo 1907 obyvatel.

Roku 1876 byl založen Okrašlovací spolek, o 6 let později Hasičská jednota, v roce 1892 Sokol, v roce 1919 Orel, DTJ a Sportovní klub. Ve městě je hotel "Racek", dvě benzinové čerpací stanice a značné množství zajímavých obchodů. Z firem uvádíme elektronické a elektrotechnické firmy Mito a Favina, elektrotechnickou firmu Kandella, autoopravy a prodej automobilů pana Hájka, Pernes - strojírenskou výrobu, Pernerův mlýn a řadu dalších podniků. Ve městě je víceúčelová sportovní hala, 4 tenisové kurty s kabinami, fotbalové hřiště, softbalové hřiště a koupaliště a autokemp s Marinou.

Památky Týnce nad Labem

V Týnci nad Labem jsou tři kostely, starobylá radnice, tvrz zvaná "Hrad", starobylá lékárna, Mariánský sloup a řada dalších starobylých budov. Velkou zajímavostí je lokalita Kolo, nalézá se asi jeden kilometr východně od Týnce proti proudu Labe. Sondy tu prokázaly nálezy mladolaténského a halštadského období.

Rokokový sloup z roku 1768, na dnešní místo na náměstí byl přemístěn v roce 1782. V nároží stojí na sloupcích čtyři sochy světců, není však prokázáno, že pocházejí ze stejné doby jako sloup se sochou P. Marie. Mariánský sloup je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR

Image 0 -
Image 1 -

Rokokového sloup z roku 1768 stojí na náměstí od roku 1782. V nároží stojí čtyři sochy světců, na vrcholu je socha P. Marie.


První radnice byla postavena v roce 1586, po povýšení Týnce na královské komorní město. Současná budova byla postavena díky prostředkům, získaným z prodeje městského mlýna. Základní kámen k její stavbě byl položen 22. dubna 1782, a provedl ji stavitel František Tomáš Jedlička a tesař Martin Vavřina. Radnice byla dostavěna 5. listopadu 1782 a bez větších přestaveb se dochovala dodnes.

Image 0 -

Základní kámen k této budově byl položen 22.dubna 1782. Postavena byla na pozemku patřícímu k čp. 74 (lékárně), jehož majitelem byl pan Marek. 17.března téhož roku uzavřel magistrát JMC. královského komorního městečka Tejnice nad Labem smlouvu se stavitelem a primátorem heřmanoměsteckým panem Františkem Jedličkou o provedení zednických prací při výstavbě radnice a smlouvu podobnou o dodávce prací tesařských s tesařským mistrem Martinem Vavřinou z Řečan.


Základní kámen k radnici položil primátor Jakub Housa. Peníze pro stavbu potřebné byly získány odprodejem obecního mlýna. Stavba radnice byla dokončena 5.listopadu 1782. Původně v prvém poschodí byly pouze dvě místnosti ze strany jižní, krytá pavlač a budova překryta mansardovou dvojitou francouzskou střechou.

Do báně pod orla byl vložen následující zápis: "A tak s pomocí Boží jest dostavěný a pod ochranu Nejsvětější rodičky Boží Panny Marie a svatého Floriána odevzdaný nejenom tento dům radní, ale celé městečko a všechno co v něm obyvatelstvo, by na přímluvu jmenovaných a jiných svatých milých Božích, vás všechny opatroval a vám štěstí, svornost a lásku sousedskou dal, abyste vy na nás předky vaše motlitbou pamatovali a spravedlivě se v tom domě i jinde řídili vám vinšujeme a ostáváme vždycky vaší přátelé.Kterýžto nápis dne 5.novembris běžícího 1782 roku do této věže pro budoucí památku jest vložen."

Image 0 -

Panský dům z roku 1584, kdy byl v majetku Pernštejnů, po roce 1719 dům přestavěl Antonín František Loyg de Netky, díky jehož dceři Josefíně dům vyženil v roce 1768 baron Benedikt Michael Melas. Dne 18. 8. 1896 se v domě narodil hudebník Josef Beran.


V 1. patře se dochoval sál s falešnými zrcadlovými okny a nástěnnou malbou nad krbem z roku 1803 od Adalberta Schlechty, na které jsou uvedeny tehdejší ceny obilí. Dům je zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.

Pozdně barokní fara z 18. století

Image 0 -

Pozdně barokní fara z 18. století, do dnešní podoby přestavěná v roce 1871. Fara je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR


Poslední venkovský roubený dům v Týnci z konce 18. století

Image 0 -

Poslední venkovský roubený dům z konce 18. století, stojí u cesty do týneckého přístavu.


Barokní pieta z roku 1801

Image 0 -

Pozdně barokní pieta z roku 1801 od Františka Xavera Lederera, postavená nákladem manželů Jana a Barbory Harrerových. V letech 2007–08 byla Pieta restaurována, přičemž bylo upraveno i okolí. Pieta byla 23. 6. 2004 zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.


Hrobka generála Melase

Generalissimus Michael baron Melas - vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii, velký soupeř Napoleona u Marenga. V Týnci zemřel a je tu pohřben.

Image 0 -
Image 1 -

Hrobka, ve které jsou pochováni Augustin de Millern, správce královského hřebčína v Kladrubech, pochován roku 1666, Michael baron Melas c.k. generál jízdy komandeur Řádu Marie Theresie, jeho žena Josefa, baronka Melasová rozená Loyg de Netky. Hrobka a pomník.


O mlýnech v Týnci nad Labem se píše již roku 1306, kdy zdejší pán Jaroslav z Choltic povoluje jakémusi Hodkovi zřídit mlýn o dvou kolech. V roce 1574 se u královské komory ucházel o týnecké mlýny Jan Libenický z Vrchovišť; Pražský purkrabí sice souhlasil, ale pardubický hejtman Jiřík Adlspach z Damstorfu roku 1578 píše komoře Království českého, aby nedávala souhlas k prodeji i druhého mlýna Janu Libenickému. O jakých mlýnech přesně se píše a který z nich byl Podměstský, již nelze určit.

V roce 1602 však byl Podměstský mlýn již prokazatelně majetkem města Týnec, neboť měl obecního nájemce, jímž byl mlynář Václav Jirásek. V roce 1615 musel být mlýn po velké povodni opraven, podstatně nákladnější však byla oprava již velice zchátralého mlýna za nájemního mlynáře Franze Veselého, dokončená 2. července 1692. Dne 28. února 1723 za nájemce mlynáře Jana Koudelky mlýn vyhořel, uvažovalo se tehdy i o úmyslném zapálení. Záhy však byl ještě téhož roku mlýn opraven, provedl ji tesař Ondřej Furt ze Zbraslavic. Podle dochovaného popisu byl mlýn v této době stále ještě dřevěný. Dne 16. srpna 1764 si Podměstský mlýn pronajal Václav Krátký, od roku 1777 jej měl na dva roky v nájmu Jakub Valzek z Opočna a v roce 1779 koupil od města mlýn Jan Klicpera, který k němu v roce 1783 přistavěl pilu. Později mlýn patřil Barboře Lindrové, od které ho v roce 1831 odkoupil František Kříž a po něm Vojtěch Janovský. V listopadu 1877 mlýn do základu vyhořel a protože jeho majitelé Vojtěch Janovský a jeho syn Jan neměli na opravu dost peněz, odkoupila spáleniště banka.

Image 0 -
Image 1 -

Podměstský mlýn s pilou v Týnci v roce 1783, mlýn v roce 1877 vyhořel. Dne 31. 5. 1878 spáleniště s pozemky pak koupil v dražbě Ferdinand Perner a mlýn opravil a uvedl znovu do chodu.


Dne 31. 5. 1878 spáleniště s pozemky pak koupil v dražbě Ferdinand Perner a mlýn opravil a uvedl znovu do chodu.

Stavbu provedl pražský stavitel Blecha. V roce 1910 pověřili majitelé přístavbou obilného skladiště stavitele Sklenáře z Kolína a v roce 1911 byl mlýn vybaven novými stroji. Poté, co Ferdinand Perner v roce 1914 zemřel, převzala chod mlýna jeho manželka Anna Pernerová, babička Pavla Hlouška, kterému byl mlýn po prarodičích v restituci vrácen roku 1991.

Ten pak se svou sestrou Zdenkou Zámišovou vedl podnik až do roku 2005, kdy mlýn prodal, dnes ho provozuje společnost Český mlynář s.r.o. Dodnes se zde vyrábí výběrové druhy mouky, zejména vynikající hrubá mouka na výrobu knedlíků a těstovin, dětská a hrubá krupice, ale i krmiva ke krmení hospodářských zvířat nebo k výrobě granulí.

Mlýn podskalský v Týnci nad Labem

V Týnci stával na protější straně řeky proti mlýnu Podměstskému mlýn Podskalský. Jeho počátky se vztahují až ke králi Janu Lucemburskému, který povolil opatovi sedleckého kláštera, aby "na obojím břehu Labe vystavěl k dobru kláštera mlýny". V roce 1574 Jan Libenický z Vrchovišť a na Libenicích koupil Podměstský mlýn a roku 1578 přes protesty pardubického hejtmana i podskalský mlýn. Roku 1615 vlastnil podskalský mlýn Petr Šusterka. Při podskalském mlýnu byla pila, protože v 80. letech 18. století se uvádí: "Když však po třech letech podskalní mlynář chtěl obnovit svou shořelou pilu, mlynář Klicpera se postavil proti tomu." 23. dubna 1763 je zaznamenáno, že v noci mlýn i se stupníkem a špýcharem vyhořel a "mnoho obilí v prach a popel obráceno".

Roku 1722 byl nájemcem Podskalského mlýna Andreas Kross z Kutné Hory a v roce 1786 František Housa, jehož syn byl posledním opatem Sedleckého kláštera. Dalších čtyřicet let mlýn chatral a byl takřka na spadnutí. V tomto stavu jej i s obytným stavením čp. 142 20. 2. 1826 ve veřejné dražbě koupil Václav Radimský. Aby mohl provést nákladné opravy, musel se spojit s Josefem Hudcem. Dokládá to i nápis ve mlýně: "S nákladem pana Ad. Václava Radimského, mlynáře týneckého a horeckého, a verkmistra Josefa Hudce, Léta Páně 1828."

Od těchto majitelů 1. 11. 1836 koupili mlýn i s domkem čp. 142 Václav a Antonie Pernerovi za 21 500 zl. conv. mince a s doplatkem 324 zl. 11 kro šajnů. Pernerovi v roce 1846 přestavěli mlýn a roku 1849 obytné stavení. Bylo konstatováno, že "stavitel mlýnů F. Káš z Prahy postavil v této novostavbě umělecký, ale ještě ne zcela dokonalý mlýn." Dne 30. ledna 1862 se za dlouhodobých vydatných dešťů "rychle zdvihly ledy na Labi a po velké bouřce, která se tehdy přehnala nad Polabím, stoupla na řece voda, takže 6. února vnikla zadním oknem do stupníku, odtud do šalandy a dál do mlýna, až do výše prvního dvora. Nato 9. února voda klesla a přišly mrazy, voda zmrzla, takže ve stupníku byla lednice. Čtrnáct dělníků deset dní vysekávalo led a házelo jej do Labe. Proto mlynář dal navézt první dvůr do úrovně druhého dvora, kde byly stáje, chlévy, stodola a kůlna." V roce 1869 Václav Perner předal Podskalský mlýn svému synu Ferdinandovi. Později byl mlýn zrušen a je z něho nyní opuštěný obytný dům.

Kostel sv. Jana Křtitele Na místě dnešního kostela byla postavena první kaple z příkazu sedleckého opata kolem roku 1370, současně vznikl i příbytek pro několik cisterciáků, kteří o kapli pečovali. V roce 1384 byla kaple rozšířena na kostel a zřízena fara. Zchátralý kostel byl na jaře roku 1780 zbořen a dne 24. dubna téhož roku byly položeny základy k dnešní stavbě, která byla dokončena v roce 1781. Plán stavby pochází zřejmě od stavitele Františka Tomáše Jedličky. Při požáru města v roce 1834 byl poškozen kostel i jeho vnitřní výzdoba, zcela zničeny byly kostelní zvony – dva z roku 1569, třetí z roku 1612. V roce 1836 byl kostel obnoven a v roce 1840 na věži bylo osazeno 5 nových zvonů od zvonaře Karla Paula z Hradce Králové. Do dnešní podoby byl kostel upraven v roce 1905. V letech 2007–08 proběhla oprava fasád kostela.

Při severní straně kostela je vchod do hrobky Augusta z Milleru, správce hřebčína v Kladrubech, umístěné pod presbytářem, zvenčí zakrytý velmi hodnotným mramorovým náhrobkem* z roku 1666. Uprostřed náhrobku je erbovní štít, ve kterém po šikmém břevnu běží nahoru kůň a pod břevnem je skalnatý vrch, obtočený vavřínovými větvemi. Nad štítem je v tabulce latinský nápis (překlad): Běda, tolik ořů jsem zkrotil a statných vykonal činů. Nedal však zkrotit se Tvůj, bledá sudičko, kůň. Do stejné hrobky byl v roce 1806 pohřben baron Michael Benedikt Melas a později i jeho žena Josefina. Hrobka byla v roce 2009 zrestaurována Kateřinou Čihákovou Myškovou. Vnitřek kostela je sklenut dvěma oválnými plackami a konchou do pásů na nástěnné polopilíře, v západní části je kruchta na dvou pilířích s jónskými hlavicemi.

Fresky jsou z roku 1781 od Josefa Kramolína a představují na klenbě narození, kázání a oslavu sv. Jana Křtitele, po stranách postavy světců, ozdoby a květinové pletence. Barevná okna jsou z roku 1895. Zařízení kostela (hlavní oltář a kazatelna) je pseudorenesanční z roku 1895, dva barokní boční oltáře z roku 1720, přenesené sem v roce 1786 spolu s varhanami ze zrušeného sedleckého kláštera, mají dva vynikající obrazy** sv. Jáchyma a Anny a sv. Josefa, pravděpodobně od Jana Kryštofa Lišky.

Image 0 -
Image 1 -

Pozdně barokní jednolodní kostel s půlkruhově uzavřeným neodstupněným presbytářem, čtvercovou sakristií v ose a hranolovou věží před západním průčelím. Stěny stavby jsou hladké, členěné prostými lizénami bez patek a hlavic. Po stranách je loď prolomena dvojicemi širokých oken, v presbytáři jsou rovněž dvě okna.


Cínová křtitelnice z roku 1630 má ještě výrazné gotické prvky (patrné poškození při požáru v 19. stol.): spočívá na třech nohách, vyrůstajících z bradatých mužských hlav, na kotli je reliéf kojící Panny Marie a torzo českého nápisu: Leta pane 1630, druhéjo dne miesyce unora slyta krztitelnice tato ke cti chw… vita Sspacka tohoto czasu pana prymato a pana Mikolasse Brzezyny kostelnika. Tynice nad Labem za 2 ctihodneho…

U kostela stála barokní šestiboká kostnice, zbořená v roce 1960. Kostel sv. Jana Křtitele je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

Měšťanský dům s lékárnou čp. 74

Image 0 -
Image 1 -

Budova stojí proti radnici. Dům je zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Dům č. 74 je v rohu 1. patra vyzdoben sousoším Panny Marie s dítětem.


Lokalita Kolo – bývalé hradiště se nalézá asi jeden kilometr východně od Týnce nad Labem. Hradiště leží na táhlém návrší Kolo 25 metrů nad pravým břehem Labe, v nadmořské výšce 225 m. Jedná se o výběžek Železných hor. Opevněná plocha tvoří protáhlý ovál o délce 700 metrů a rozloze 9 ha. Lokalita v době svého vzniku tvořila ostrov mezi labskými rameny, která tvořila součást opevnění hradiště. Pozůstatek tohoto vodního příkopu je znatelný na západním okraji areálu. Plocha hradiště je znehodnocena dlouhodobou zemědělskou činností.

Hradiště je podle dosavadních archeologických nálezů považováno za pozdně laténské a halštatské. Některé prameny jej považují za oppidum, centrum keltského osídlení na Kolínsku. Opevnění na severní a východní straně tvořila palisáda upevněná do zářezu ve skalním podloží, za kterou bylo naskládána zídka z lomového kamení překrytá zeminou. Akropole byla opevněna pravděpodobně v mladší době laténské. Výzkum hradiště provedli František Dvořák ve 30. letech, J. Hrala v padesátých letech a Z. Sedláček v sedmdesátých letech 20. století. Průzkum objevil pozůstatky nadzemního domu o rozměrech 8×6,5 metrů z 1. stol. př. n. l., kelímky na tavení železa, střepy z 2.–1. stol. př. n. l., zlomek rotačního žernovu. Sondy tu prokázaly nálezy mladolaténského a halštadského období. V této lokalitě provedl sondáž v roce 1936 již Dvořák. Po II. světové válce se k bádání vrátili zejména východočeští autoři Filip (1948). Rybová (1967 - 68), Jansová (1965 a 1978) a v dalších letech pražští a kolínští historici Hrala (1974) a Sedláček (1978). Bádání je popsáno v Praehistorica VII. Universita Karlova Praha 1981 str. 173 - 178.

Image 0 -

Akropole nad údolím Labe - Sondy tu prokázaly nálezy mladolaténského a halštadského období. V této lokalitě provedl sondáž v roce 1936 již Dvořák.


Po II. světové válce se k bádání vrátili zejména východočeští autoři Filip (1948). Rybová (1967 - 68), Jansová (1965 a 1978) a v dalších letech pražští a kolínští historici Hrala (1974) a Sedláček (1978). Bádání je popsáno v Praehistorica VII. Universita Karlova Praha 1981 str. 173 - 178.

Keramické nálezy neposkytují zatím ucelený obraz. Byly objeveny kůlové jámy ve vrstevnici 220 metrů nad mořem, dále mladolaténský dům (nelze přesně určit) půdorysu 8x6,5 metrů orientace SSV - JJZ a opevnění zhotovené z hradebního lomového kamene odpovídající časně laténské době "Na Závisti." zdroj: V. Čtverák, M. Lutovský, M. Slabina, L. Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách, Libri, Praha 2003.

Lžovice - vesnice nad přístavem

První osídlení tohoto místa nastalo na pomezí doby bronzové a slezsko-platenické kolem roku 1.200 př.n.l. Svědčí o tom četné archeologické nálezy, kterými jsou Lžovice známé. Jsou většinou uloženy v Národním muzeu v Praze. V 7. a 8.století bylo místo osídleno východními Charvaty, kteří tu měli pravděpodobně strážní hradiště. Později patřilo mocným Slavníkovcům se sídlem na Libici. Ve 14. století Lžovice, které se tehdy nazývaly Jelčovice patřily sedleckému klášteru. Jméno Jelčovice prý pochází od slova "jíl". První písemná zpráva o nich pochází z roku l38l. Další zpráva hovoří o Váňovi ze Lžovic a jeho bratru Bartoši, rychtářem vsi Křečhoř. Po husitských válkách, kdy se Týnec nad Labem s okolními vesnicemi stal majetkem Miletínků z Pardubic, Lžovice přešly pod panství kolínské a s ním potom pod panství poděbradské. Stalo se tak v roce l628. Ves měla svého rychtáře. Jinak byly ale řízeny purkrechtní rychtou starokolínskou. Měly však trochu zvláštní a výsadní postaveni, protože kolaturou, školou a i hospodářskou orientací byly zavedeny na Týnec nad Labem, který byl součástí panství pardubického.Tento stav se udržel až do roku 1849. 4.března toho roku byla vypracována nová ústava, která zavedla i nové územní rozdělení. Podle něho se Lžovice i Týnec nad Labem dostaly k hejtmanství kolínskému. Tím se vzájemné vztahy ještě utužily a setrvaly až do šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století, kdy se obě místa spojila v jeden celek.

Vinařice – vesnice na druhém břehu Labe

V oblasti Vinařic bývalo zřejmě kdysi laténské strážní hradiště. Ve 14. století patřily Vinařice, tehdy zvané Vinarce, pod rychtu týneckou a spolu s ní klášteru sedleckému, kde sídlili cisteriáci. Po husitských válkách byly roku 1436 spolu s Týncem nad Labem a přičleněnými vesnicemi Bělušice, Krakovany, Lhota Uhlířská, Chrčice, Selmice a Kojice dány Vaňkovi z Miletínka. Roku 1490 patří toto panství vévodovi z Miínsterberka, ale o rok později panství Teynecz patří Vilémovi z Pemštejna. Pemštejnové odprodali všechna svá česká panství následníku trůnu Maxmiliánovi a tak se s Týncem dostaly i Vinařice ke komoře královské. Po roce 1848 se staly součástí politického okresu přeloučského. Toto uspořádání trvalo tak dlouho, pokud existoval okres Přelouč, což bylo i po 2.světové válce. Teprve, když tento okres zanikl, přešly Vinařice pod okres Kolín a na pomezí padesátých a šedesátých let dvacátého století se spojily s Týncem nad Labem. Existenčně a hospodářsky však patřil k Týnci vždy, neboť je odděloval pouze most.

Ostatní zajímavosti

Chcete se dozvědět, jaké slavné osobnosti se v Týnci narodili, jací rodáci v zde žili? V následujícím odkazu se také dozvíte, jakou literaturu si o tomto městě můžete přečít >> chci se dozvědět více << .

Připravil: Vláďa Žák (2011 / 05)